Příroda

Příroda v Rohatci a jeho okolí

Útvar a povaha půdy

Katastr obce Rohatec patří geologicky k útvaru naplavenin, k diluviu a staršímu útvaru třetihornímu. Okolí je typická deprese (pokles, což je pokračováním Vídeňské pánve, přecházející v jeho podsoustavu, pánev jihomoravskou. Široká niva (nížina) řeky Moravy - Pomoraví táhnoucí se celou jižní částí katastru, je součástí Dolnomoravského úvalu. Rohatec je také vstupní branou do tak zvané Moravské Sahary (písečná step) oblasti s dýnovými navátými pískovinami. Nad nížinou k severozápadu vystupuje mírně zvlněná oblast zvaná Dúbrava s dubovými a borovými lesy. Pomoraví se v širším okolí skládá většinou z náplavů mořských, jezerních a říčních. Oblast Dúbravy je téměř v celé délce zastřena dýnovým pískem.

Nivou protékající řeka Morava se v minulosti vinula mnoha meandry mezi nejmladšími holocenními náplavami. Neregulovaná, měnila stále řečiště přinášela množství náplav, písčitých a štěrkových z jedné zátočiny do druhé. Na vnějších stranách pak ubírá břehy a vytváří strže, kde jsou pod ornicí vidět zbytky navátin, spraše a štěrky, přemístěné písky a dýnové návěje. Dnešní území pomoravní nivy je vyrovnáno místy až 18 m mocnými nejmladšími naplaveninami štěrkovin, písků a spraše. Nivelizováno je v rovinu tabuli, ze které v poříčí v některých místech vynikají na způsob valů zbytky dýnových návějí. Nejmladším členem nivy jsou povodňové hlíny. Plošně nejrozšířenějšími jsou sedimenty, váté spraše a váté písky. Těmito je pokryta celá oblast Dúbravy od Hodonína po Moravský Písek. Váté písky mají převážně charakter jemných písčitých (křemenných) zrn a jejich původ je pravděpodobně ve starších říčních terasách, z nichž byly vyváty větry ze severozápadního směru. Tím omezily údolní nivu a vytlačily řeku Moravu směrem k jihovýchodu. Severně od Rohatce pod dýnovými návějemi jsou uloženy mohutné vrstvy lignitu táhnoucí se směrem ke Bzenci a navazují na lignitové pánve u Dubňan, Ratíškovic a Šardic.

Vodní toky

Celou jižní částí rohateckého katastru protéká řeka Morava. Vlastní tok řeky Moravy vstupuje do Rohateckého katastru od Strážnice neupravovaným územím s několika zákruty tvořící meandry. Dále pokračuje regulovaným úsekem přes Rohatec k Hodonínu. V úseku mezí Rohatcem Kolonií a Hodonínem tvoří hranici mezi Českou a Slovenskou republikou. V minulém století prodělala řeka řadu významných změn. Většina toku byla zregulována s vyjimkou úseku mezi Bzencem Přívozem a Rohatcem, kde byly práce přerušeny druhou světovou válkou. Před regulací Morava vstupovala do vlastní obce obloukem v Rohatci Kolonii a byla využívána od 14. století k náhonu mlýna postaveného v blízkosti panského dvora a pily stojící na levém břehu. Tento hlavní tok Moravy začínal u Vnorov a nazýval se v minulosti Tečelec. V Rohatci se rozděloval na kamenném jezu k náhonu mlýna a do luk. Náhon, dnes již téměř vyschlý a nazývaný Mlýnská, je mylně považovaný za potok. Byl zřejmě jedním z hlavních toků. Za kamenným jezem se pak tok rozděloval na několik ramen v lukách a v části dnes nazývané Přívoz se zpět sléval s Morávkou, což bylo druhé řečiště vinoucí se od Vnorov kolem Strážnice a Petrova k Rohatci. Jedním tokem pak pokračovaly dalším obloukem k Hodonínu. Dvojí řečiště je vyznačováno i ve starých mapách jižní Moravy. To vše zmizelo při regulaci řeky, jejíž tok byl postupně napřímen do dnešní podoby. Posledním regulovaným úsekem byly zákruty v Kolonii a mezi Rohatcem a Hodonínem ve 30. létech. Lidé v rohateckém území vždy hospodařili a žili v úzkém sepětí s řekou Moravou, znali ji důvěrně i s jejími rozmary a chovali ji v úctě a vážnosti. Voda Moravy, než ji zničily odpady cukrovarů, byla rájem i zdrojem obživy mnoha rybářů. Při záplavách byla pohromou, pronikala hluboko do osídlených části, rozlévala se po okolních loukách, které však zúrodňovala náplavami. Byla i líhní ohromného množství komárů přenášejících nemoc s prudkými horečkami, nazývaná v našem kraji „Hodonka.“ Hodně Rohatčanů na ni zemřelo, dnes však již téměř vymizela. Zúrodněné louky byly zdrojem sena pro chov skotu v Rohatci i okolních vesnicích. Regulací bylo zabráněno záplavám, ale poklesem vody a jejím rychlým odtokem došlo k vysušení přirozených tůněk a jezírek a zazemnění ramen. Ve třicátých létech dokončil podnikatel Tomáš Baťa plavební kanál pro přepravu uhlí mezi Sudoměřicemi a Otrokovicemi doplněný důmyslným systémem příkopů, který sloužil k zavlažování luk. Voda byla ale bez potřebného humusu. Po jejich rozorání však tento závlahový systém ztratil význam. Rozoráním se rovněž rozrušila vodní rovnováha, neboť se ztratila přirozená nádrž vlhkosti. Vedle zemědělské výroby a hospodaření je Pomoraví významnou zásobárnou pitné vody obyvatel regionu. U Rohatce je několik zdrojů pro zásobování sdruženého vodovodu Hodonín a jeho okolí. Dnes je úsek řeky Moravy od Strážnice po Rohatec, zasahující podstatnou část rohateckého katastru, unikátní přírodní rezervací. Spolu s přilehlými lužními lesy je významným prvkem přírodního bohatství v okolí Rohatce. Celý úsek je také hojně využíván turisty na malých plavidlech a v úseku od hodonínského jezu po Soboňky (11 km) v letních měsících projíždí výletní loď. Postupně se opravuje Baťův kanál, kterým bude možno z Moravy od Hodonína přes Rohatec projíždět až do Napajedel. V současnosti je Baťův kanál splavný až po plavební komoru v Petrově.

Soboňkami protéká soboňský potok, vlévající se do Moravy a pramenící v lesích u Ratíškovic. V období sucha bývá často téměř bez vody. V minulosti sloužil jako náhon vodního mlýna u Soboněk.

Menší potok pramenící rovněž v lesích u Ratíškovic a protékající územím zvaným Roztrhánky je téměř bez vody a rybníčky, které napájel, jsou vyschlé.

Podnebí

Obec Rohatec se nachází ve velmi teplé oblasti s dlouhým, suchým a teplým létem. Jaro bývá krátké, protože sem mají přístup teplé jarní větry z jihu. Jaro nastává až o 2 týdny dříve než v blízkém okolí. Předčasně probuzené příroda bývá častěji postižena jarními mrazíky. Vinice a ořešáky bývají postiženy mrazem až -4°C.

Rovněž podzim bývá krátký a teplý a zima mírná s krátkým trváním sněhové pokrývky.

Průměrná roční teplota je +9,5 až +9,7°C. Nejteplejší bývá měsíc červenec s průměrnou teplotou 19,8°C.

Úhrn ročních srážek v posledních deseti letech se pohybuje mezi 585 až 600 mm. Úroda však závisí na pravidelném rozložení srážek ve vegetačním období.

Převládající směr větrů je jihovýchod a severozápad. Zajímavostí je vytváření takzvaných föhnových větrů v podhůří Bílých Karpat. Jsou to jihovýchodní větry vznikající vlivem konfigurace terénu při mírném proudění či bezvětří na druhé straně pohoří.

Kolem Moravy se také vytváří podmínky k místním inverzím, zejména v podzimním období.

Rostlinstvo

Dolnomoravský úval, do jehož území patří Rohatec, je rozsáhlá sníženina s plochým povrchem na neogenních kvarterních usazeninách. Jeho osu tvoří široká niva řeky Moravy. Území se dá rozdělit na Dúbravu, oblast vátých písků a Pomoraví, což je okolí obce Rohatec.

Dúbravu představuje oblast listnatého lesa severně od Rohatce zasahující od Hodonína až po Bzenec. Po Rohatec Kolonii je charakteristická vlhkými dubovými lesy s mírnými sníženinami a hlubšími vpadlinami, které zarůstaly rašelinnou, posléze slatinnou vegetací, ze které dnes zůstaly jen zbytky. V současnosti se zde vyskytuje 500 druhů rostlin, z nichž je několik desítek zvláště chráněných. Je zde pestrá škála společenstev listnatého lesa, která na území ČR těžko najde srovnání. K nejvzácnějším patří např. lipnice hajní, mochna písečná, kručinka německá, silenka nicí, divizna fialová. Z velmi vzácných je to např. lýkovec vonný, kosatec trávolistý. K typickým patří ostřice Fritschova, konvalinka vonná, mochna bílá, prvosenka jarní a další. Celá oblast Dúbravy patří k nejcennějším lesním komplexům české republiky.

Dúbrava pokračuje oblastí váté písky, což je rovinaté mírně zvlněné území mezi Rohatcem Kolonií, Vracovem a Moravským Pískem. Váté písky, jejichž vrstva dosahuje místy až 30m, je tvořená křemennými zrny, neschopnými dalšího zvětrávání. Extrémní klimatické podmínky jsou násobeny fyzikálními vlastnostmi, špatná tepelná vodivost způsobuje přehřívání povrchu a velká propustnost vlhkosti způsobuje vysychání. Nevzniká zde žádný humus. Celá oblast je pokryta výhradně borovými monokulturami uměle založenými potom, co zanikly nesprávným těžebním postupem a pastvou dobytka původní listnaté lesy. Rostly tu dříve hlavně olše, osiky, habry, na vlhčích místech jasany a duby. Vytěžením vznikla písčitá poušť, na níž za horkých letních měsíců utvořil vítr naváté kopce písku a za horkých letních měsíců se zde tvořily písečné duny jako na Sahaře. Plochy byly po celý rok vyschlé a zazelenaly se jen v době jarních dešťů, kdy se zde pásl dobytek. Celá oblast Přední i zadní Dúbravy tehdy patřila panství bzeneckému. Tato neutěšená situace se začala řešit teprve ve dvacátých létech 19. století. První pokusy s výsevem byly neúspěšné a sadba za horkých letních dnů bez proudění vzduchu hynula. Radikální obrat nastal teprve s příchodem nového lesního hospodáře, nadlesního Johana Friedricha Bechtela, který zvolil pro obnovu jako hlavní dřevinu borovici. Uplatnil tak zkušenosti z Pruska a dle návodu ratíškovického revírníka Karla Jančíka začal roku 1842 s obnovou jednoletými až tříletými borovicemi v řadách mezi bramborami, což bylo úspěšné. V obnově se pokračovalo i po jeho smrti a tak se dostaly borové lesy do dnešní podoby. Zásluhy za toto rozsáhlé dílo byly oceněny u příležitosti lesnického sjezdu 1906 v Hodoníně vybudováním kamenného pomníčku k jeho poctě u silnice v Bzenci - Přívoze.

Pro chybějící bylinný porost v borových monokulturách jsou společenstva psamofylních druhů vázána na otevřená stanoviště. Nejlépe se dochovaly v úseku kolem železniční trati Rohatec - Bzenec Přívoz, což je územní pruh 8 km dlouhý a 60 m široký zasahující do rohateckého katastru, dnes vyhlášený přírodní památkou Váté písky. K typickým druhům zde patří trávy - kostřava písečná, paličkovec šedavý, troskut prstnatý, z bylin travnička obecná, palivec horský, mateřídouška úzkolistá, lnice kručinkolistá, chmerek roční, a kolenec jarní. Z vzácných druhů se zde vyskytuje v rozsáhlých porostech kavyl písečný (jediná lokalita v ČR, lidově též nazývaný vous sv. Ivana nebo čertí peří)) šater latnatý, smil písečný, divizna fialová, kolenec pětimužný a ostřice tenkolistá.

Lesy Doubravy listnaté i borové jsou rájem houbařů. Nejvíce se jich nachází v části zvané Roztrhánky. Mykology zde bylo v roce 2000 evidováno více jak 250 druhů, některé druhy jsou velmi vzácné a jinde u nás se nevyskytují. Z běžných druhů se zde vyskytuje v létě i na podzim václavka obecná, hřib plstnatý, bedla vysoká (jedlá), různé druhy holubinek a při troše štěstí i hřib obecný (pravák). V borovém lese od léta hřib hnědý (suchohřib) a klouzek obecný (podborůvka). Ve velkém množství se vyskytuje i smrtelně jedovatá muchomůrka zelená a čechratka podvinutá. Nejvzácnější druhy se však vyskytují jen v části Roztrhánky, některé jsou uváděné i v Červené knize. Mezi ně patří zde nově popsaný hřib meruňkový forma žlutavá (vyskytující se jen na dvou místech na světě), Battarovka Stevenova (po 40 letech nově objevená), ryzec lysákový, květnatec Archerův (zavlečen do Evropy po první světové válce s Tasmanie) a jarní smržovitá houba ucháč svazčitý. Za klenot mykologové považují různé druhy hvězdovek.

Roztrhánky jsou místem kam přijíždí odborníci mykologové z dalekého okolí právě za těmito vzácnostmi.

Po obou březích řeky Moravy v celé délce katastru se rozprostírá lužní les. Toto území v nivě řeky nazýváme Pomoraví. Nejmohutnější lužní les je od Rohatce - Přívozu k Hodonínu a na protějším břehu řeky (Slovensku) zasahující až po slovenskou Skalici. Nejvzácnější část původního lužního lesa v široké pomoravní nivě je od Rohatce - Kolonie až po Strážnici Přívoz. Celá tato část přirozené lužní krajiny s posledními zbytky neregulované řeky byla v roce 1993 vyhlášena Okresním úřadem v Hodoníně přírodním parkem s názvem Strážnické Pomoraví. Účelem je ochrana krajinného rázu údolní nivy řeky Moravy. Přibližně 31 km² takto chráněné plochy představuje ukázku harmonické krajiny bezprostředního okolí přirozeného dosud neregulovaného toku se zbytky starých slepých ramen, mokrými loukami a fragmentem každoročně zaplavovaného lužního lesa. Tyto zlomky přirozené lužní krajiny doplňují staré sady, hospodářské lesy a kulturní louky, vytvářejí tak dnes již vzácný obraz oboustranně prospěšného soužití hospodařícího člověka s přírodou. Přírodní park Strážnické Pomoraví téměř polovinou územní plochy zasahuje rohatecký katastr a jeho hranice končí u Rohatce Přívozu. Rostlinstvo Pomoraví je úzce vázáno na řeku a výšku hladiny podzemní vody. Po obou březích řeky tvoří lužní les topol černý, habr obecný, jilm ladní. Ozdobou nivy je tvrdý luh, vysokokmenné porosty dubu letního, jasanu úzkolistého a ztepilého. V místech s trvale vysokou hladinou podzemní vody a břehy lemují košaté vrby. Lužní lesy se vyvinuly do dnešní podoby během středověku. Na píscích jsou vysázeny bory. V blízkosti Rohatce - Kolonie se nacházejí slepá ramena se stojatou vodou. Území je příhodné vlhkomilným rostlinným druhům. Mezi typické druhy pokrývající vodní hladinu patří rdest plovoucí, růžkatec ponořený, a vodňanka žabí. V pobřeží převládá orobinec, rákos, vysoké ostříce a šmel okoličnatý, žabník jitrocelový. Vzácně se vyskytuje stulík žlutý. Bylinný podrost lužních lesů s dostatkem humusu tvoří na jaře křivatec žlutý, kvete orsej jarní hlíznatý, dymnivka dutá, česnek medvědí nebo křivatec žlutý. U vodních ploch lze spatřit i kosatec žlutý. V létě převládá kopřiva dvoudomá. Častými keři bývá krušina olšová, spolu s brslenem evropským a kalinou planou. Náhradním společenstvem lužních lesů jsou louky. Poslední zbytky se zachovaly jen jako sušší typy s kopretinou bílou, kohoutkem lučním, medyňkem vlnatým, pryskyřičníkem prudkým a psárkou luční. Rostou zde i toten lékařský, svízel syřišťový, ocún jesenní, srpice barvířská, ze vzácných druhů hvozdík pyšný, česnek hranatý, violka nízká a řada drobných druhů z okruhu smetánky bahenní, pryšce bahenního. Široké louky, rozprostírající se od Rohatce k Sudoměřicím, Petrovu a slovenské Skalici oživené keřovitými vrbami obrostlými mlázím, bývaly bohaté na seno a skýtaly úkryt zvěři a ptákům. Byly ke škodě většinou rozorány a zachovaly se jen některé u Petrova, Strážnice a Hodonína.

Na západních březích řeky Moravy bývaly bohaté sady jabloní, švestek i hrušní, které dobře využívaly příhodných vodních i půdních podmínek. Po regulaci Moravy postupně zanikaly. Zejména po druhé světové válce stářím nebo je zničily rozmáhající se škůdci. Dnes zanikly úplně. Již ve třicátých létech 20. století se hledaly náhradní výsadby i na vátých píscích. Nahradila rozsáhlá výsadba vinic na Krátkých a Dlouhých padělcích za železniční tratí a výsadba ovocných stromů v zahradách rodinných domků.

Vnitřní část obce s rodinnými domky zdobí pečlivě udržované zahrádky, veřejné plochy jsou zatravněny a některé ulice zdobí staré a vzácné aleje lip, ozdobné jehličnany nebo keře. Nejstaršími stromy jsou lípy v aleji na Kolonii, které mají prokazatelně více jak 120 let a platan u nádražní budovy ČD se stářím asi 140 let.

Na polích jsou pěstovány především obilniny, žito pšenice, cukrovka, vojtěška, na písčinách se daří kukuřici. V zahrádkách se pěstuje v menších množstvích zelenina, papriky a rajská jablka, méně se daří na písčité půdě kořenové zelenině. V minulosti až do první světové války se pěstovalo hojně i konopí jako základní surovina pro režné plátno, potřebné k výrobě krojových součástí.